Proč jsem vytvořila Almost There, i když nesnáším aplikace, které chtějí mou pozornost každý den
Žijeme v době, kdy je člověk zahlcený ze všech stran — byrokracie, notifikace, informace, povinnosti, které často ani nejsou opravdu naše, jen jsme je nějak cestou posbírali. Fungujeme na několika rovinách najednou a pořád je co sledovat. Když v takovém stavu narazím na aplikaci, která se tváří jako chytrý, užitečný pomocník, a pak zjistím, že bych jí musela věnovat i jen pár minut denně, aby fungovala — něco se ve mně sevře. Nechci si přidávat další závazek. Někdy cítím spíš opak: potřebu na týden technologie úplně odložit a žít chvíli jednoduše, bez vyrušování — dát prostor odpočinku, přemýšlení, pohybu, bezobrazovkovým rituálům, skutečné pozornosti věnované lidem kolem sebe.
Jediná aplikace, kterou si pouštím denně
Aplikace, kterou si přesto denně pouštím, je jen jedna — Duolingo. Učení jazyků mi dává smysl a samo si najde volný čas — chvíli na balkoně na slunci, cestu autobusem, čekání na cokoliv. Nemám u něj zapnuté notifikace. Otevřu ho, když chci, ne když mi to řekne. To je pro mě hranice: aplikace, která umí počkat, si zaslouží místo v mém dni. Aplikace, která mě honí, ne — ani kdyby to, co nabízí, znělo sebechytřeji (počítání kalorií je typický příklad).
Tak proč jsem sama postavila nástroj, u kterého je denní účast přímo tím, k čemu je určený?
Co Almost There dělá
Almost There je nástroj na plánování cíle. Zadáte cíl a termín, do kdy ho chcete mít splněný, a aplikace z toho udělá cestu — rozdělí ji na fáze po měsících, ty na týdny a nejbližší týdny na konkrétní úkoly na každý den. Rozdíl proti běžnému seznamu úkolů je v tom, že si ho nepíšete sami. Aplikace ví, kolik času do termínu zbývá a kolik ho reálně máte, a podle toho práci rozvrhne.
Proč aplikace vůbec vznikla
Postavila jsem ho, protože u sebe i u lidí kolem pořád vidím ten samý vzorec. Buď si cíle vůbec nestanovíme, protože jsme si zvykli ničeho nedosahovat a nechat se vézt okolnostmi. Nebo je nosíme v hlavě jako „jednou…", bez skutečného termínu, kdy se z přání stane rozhodnutí. Nebo pro ně děláme jen nahodilé kroky a nemáme přehled, kde vlastně jsme a co je dál potřeba udělat.
Cíl, který existuje jen jako občasná představa, je skoro nemožné doopravdy naplnit. Almost There ho zkonkrétní přímo před očima — a na každý den dá jasný, malý krok, díky kterému nakonec doputujete tam, kam jste chtěli, v čase, kdy jste chtěli.
Výjimka z mého vlastního pravidla
Tady je ten rozdíl, kvůli kterému jsem si dovolila udělat výjimku ze svého vlastního pravidla: čas, který do aplikace denně vložíte, se vám vrací zpátky jako výrazně vyšší šance, že dosáhnete něčeho, na čem vám doopravdy záleží. Není to čas navíc, ukrojený z vašeho dne — je to čas, který drží pohromadě všechen ostatní čas, jenž do cíle investujete. Bez struktury se totiž skoro vždycky rozplyne.
Aby se z pomocníka nestal další tlak
A protože vím, jak snadno se z pomocníka stane další zdroj tlaku, dávala jsem si záležet, aby se to Almost There nestalo. Když jeden den úkol nesplníte, nic se neděje — tlačítko „Dnes nemůžu" ho jednoduše přesune, beze studu a beze změny. Aplikace vás nesleduje kvůli sledování; ozve se, teprve když si za dva týdny všimne tří dnů bez pohybu, a i pak jen nabídne, nikdy nevnutí — buď skluz dohnat, nebo termín poctivě posunout k tempu, které doopravdy máte. Denní zápis na ohlédnutí za dnem jde nastavit i na nulu minut. Žádné soutěžení, žádné „streaky", které vás trestají za to, že jste měli špatný týden.
Almost There tedy nechce vaši pozornost jen proto, aby existovala. Chce ji jen na tak dlouho, kolik potřebuje k tomu, aby vás dovedla tam, kam jste si sami řekli, že chcete dojít — a pak z cesty tiše zmizet.
Almost There stojí 179 Kč měsíčně. Pokud i vy nosíte v hlavě cíl, který zatím čeká na „jednou", můžete si vyzkoušet, jaké by bylo mít ho konečně rozvržený na dny — na almost-there.eu.